« Úvod | úsměv prosím »

Proč Proč Proč


proč?
tolik jsem ji miloval a ona mě, chtěla si mě strašně moc vzít,
a já jí až jednoho dne se to stalo a byli jsme velice šťastní,
poznali jsme vzájemné souznění, krásné chvíle pohody,
plné vzájemné lásky a pochopení jeden druhého.
Dlouhé večery kdy jsme si krásně povídali o všem co nás
společně zajímalo, ale také o tom co zajímalo jen jednoho
a ten druhý dokázal naslouchat a nezaujatě říci svůj názor.
Nejkrásnější byli chvíle vzájemného souznění, vy nevíte co to je ?
Krásné chvíle kdy dokážete společně mlčet a otevřeně si
říci co nás tíží a to bez jediného slova čí nějakého posunku,
přitom nemusíte být ani ve stejné místnosti ani domě,
nezáleží jestli jste od sebe 1 m nebo několik km.
Cítíte společně pocity radosti i starosti,
dokážete poradit druhému pouhou myšlenkou.
Začíná to tím že si takhle v klidu sedíte v křesle po náročném dni
čtete si knihu a je doba kdy si společně vychutnáváte své dobré kafe,
„ale co to najednou by jste si dali raději zelený čaj s medem
který normálně v tuto dobu nikdy nepijete“
zvednete své oči od rozečtené knihy a kouknete na partnera
který přichází a v ruce vám nese šálek z čínského porcelánu
a v něm vonící zelený čaj s medem který položí s příjemným srdečným úsměvem a beze slova si sedne do svého křesla a pokračuje v četbě své knihy.
Jak mohl vědět partner že nemá vroucí vodou zalít kafe ale čaj?
Jak to mohl vědět i přitom že byl v jiné místnosti?
A pokud tohle vše funguje oboustranně a dále se to prohlubuje,
pokud jste schopní tomu druhému odejmout bolest jen dotekem ruky
pokud jste schopni tomu druhému odejmout trápení svou myšlenkou
tak klidně můžete říci že jste poznali vzájemné souznění jako já.
I přesto že stále plánovala vždy na léta dopředu, tak brzký konec jsme si nepřipouštěli.
Proč jen mi musela tak náhle odejít? Proč Proč Proč
Tak to se už nedozvíme, asi to tak mělo být možná ne.
Jedno vím jistě takoví partner vás neopustí a stále zůstane s vámi,
stále budete cítit jeho přítomnost ať jste kdekoli a vždy vám pomůže
když to budete nejméně čekat. Uvidíte ho na místech kde by neměl být,
ale ne ve chvílích kdy vám bude těžko, ale ve chvílích klidu a pohody.
Vždy vám dá najevo svůj názor pokud jste připraveni ho přijmout.
Takže i když si někdo může myslet, že jsem opuštěný jako kůl v plotě
míli se a nemám sebemenší důvod mu to vyvracet.
Vím že je stále se mnou a bude tak dlouho jak bude chtít,
nebo tak dlouho pokud si bude myslet, že ji budu potřebovat.






10.12.2007 21:54:16 | Autor: Libor | stálý odkaz
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se